Je raná specializace dětí opravdu taková výhra?
Už v dobách, kdy jsem byla malá holka, se společností nesl mýtus podobný následujícímu: "To bys s tím běháním musela začít už od školky, teď už to nemá cenu, sportovce už nedoženeš.." V té době mi určitě nebylo víc než 10 let a byla jsem myslím až moc aktivní dítě, které hrálo fotbal, florbal, umisťovala jsem se na okresních kolech atletiky, lezla po stromech, atd.
Až s nabytými vědomostmi si uvědomuji, jak moc to mohlo mé případné sportovní kariéře ublížit. Proč? Začala jsem pochybovat o tom, čeho jsem schopná dosáhnout a vzdala se až dětinského cíle hrát za nejlepší (mužské) fotbalové družstvo Manchester United jako jediná žena, a přihrávat Davidu Beckhamovi na góly. :)
Věřte, že děti jsou celkem neunavitelné, dokážou do svého cíle dát opravdu cokoliv. A dokud mu žádný dospělý nepředstaví slovní spojení "to nejde," tak ho prostě nezná.
Jak je to tedy s ranou specializací?
V ideálním případě by se malé děti měly nechat dělat cokoliv. Platí, že čím menší je dítě, tím přirozenější by měl být pohyb. Znamená to, že není nutné 6 let malého prcka hnát do posilovny, aby z něj ve 20 letech mohl být druhý Rambo. Nechte ho běhat venku, zvedat zdánlivě těžké předměty, cokoliv. Samozřejmě pokud uvidíte, že technika zvedání těžkých břemen není úplně ideální a hrozilo by nějaké lokální přetížení nebo úraz, vysvětlete mu jak a co změnit. Osobně bych ale nic nezakazovala. Tím docílíte jedině toho, že to sice dělat bude, ale jen když ho neuvidíte (což je samozřejmě horší).
Dle posledních odborných názorů je moudré nechat dítě dělat více sportů. Pokud jste si jistí, že z něj chcete mít druhého Jardu Jágra, ale on chce dělat gymnastiku, nechte ho dělat oboje. Až časem se sám podle sebe rozhodne, čemu se chce věnovat dál, případně o tom rozhodne nějaká vyšší moc (týmový výběr talentů, nabídka z kvalitního týmu, atd.).
Raná specializace není zase až tak nutná, vlastně ani vhodná, jak se ještě nedávno všude uvádělo. Je potřeba dítě rozvíjet postupně. Jak říká moudrý PhDr. Jan Cacek, Ph.D.: "Češi mají v juniorech mistry ve všem." Problém je, že jakmile se dostaneme do dospělácké ligy, ztrácíme na ostatní. V Čechách jsme si totiž "vyšťavili" svoje většinou dokonce biologicky akcelerované děti, které v dospělosti začínají ztrácet. Nejen výkonnost oproti normálně se vyvíjejícím sportovcům, ale také motivaci k tomu něco dělat, protože všechno možné už vyhráli jako junioři, a kdo by pořád toho trenéra poslouchal, že...
Dle mého názoru jediný sport, ve kterém je potřeba řešit ranou specializaci, je gymnastika. To je totiž sport, ve kterém se výkonnostního vrcholu (kvůli převládající flexibilitě) dosahuje poměrně dříve, než v silových, rychlostních a vytrvalostních sportech, a to cca okolo 16. roku života. Tady by se nehodilo začít v 15.
Ostatní, jako je fotbal, hokej, basketbal, kulturistika, atletika apod., zaslouží větší pozornost klidně až před pubertou Není třeba hnát předškoláka to ligových klubů, abyste si byli jistí, že z něj bude fotbalová hvězda. Například ve fotbale se vám pravděpodobně zraní ještě předtím, než se stihne dostat do mužského družstva, a to tak, že mu lékaři zakážou jakýkoliv pohyb. Ideální je opravdu kombinace alespoň dvou sportů.
Rizika brzké sportovní specializace
Dle Mostafavifar a kol. (2012) může raná specializace vést k pozdějším paradoxně zhoršeným motorickým dovednostem. Toto lze vysvětlit tak, že dítě, ač trénující, je stále trénováno pouze na jeden sport. Nezbývá čas se rozvíjet všestranně. Je tedy vynikající například v práci s hokejkou a pukem, ale rozhodně po něm nechtějte kotoul... Většinou je opravdu zhoršená koordinace pohybů. To může v některých případech znamenat i zvýšené riziko úrazu, a to hlavně v běžném životě.
Mostafavifar a kol. (2012) rovněž ve své studii uvádí, že kvůli brzké specializaci je zvýšené riziko úrazů spojených se sportem. Některé studie dokonce prokázaly, že je zvýšené riziko srdečních problémů, problémů s pohybovou soustavou (svaly a kostra), nedostatečné výživy těla (a s tím spojené poruchy ve vývinu), problémy s pohlavním dospíváním a v některých případech i syndrom vyhoření.
Výhody provozování více sportů
Mostafaviar a kol. (2012) také uvádí, že provozování více různých sportů znamená zajištění toho, že jako dospělý bude jedinec zůstávat i nadále aktivní. Lze to vysvětlit tím, že pokud přestanete dělat fotbal, který jste dělali celé dětství a spoléhali na něj jako na svou budoucí profesi, zůstanete demotivování dělat cokoliv jiného, hlavně z důvodu, že vám nic jiného nepůjde tak dobře, jako šel zrovna ten fotbal...
Z výše uvedeného vyplývá, že můžete provozováním více sportů u dětí předcházet jejich pozdějšímu vyhoření, můžete jim zlepšit motorickou výbavu do budoucnosti, předcházet sportovním úrazům, úrazům z běžného života, a zároveň v nich vypěstovat návyk na zdravý a udržitelný aktivní životní styl.
REFERENCE: A Mehran Mostafavifar, Thomas M Best and Greg D Myer. Early sport specialisation, does it lead to long-term problems? (2012) Br J Sports Med. 2013; 47:1060-1061