Hubnutí: základní pravidla, jak to půjde (a proč to nejde)
Hubnutí je nestárnoucí téma. Cíl mnoha žen i mužů. Jako první bych chtěla zdůraznit, že nejsem pro chorobné hubnutí, počítání každého procenta tuku a perfektně vyrýsované postavy jako z pódia soutěže Bikini fitness.
Z mého pohledu
Z vlastní zkušenosti můžu s čistým svědomím říct, že to opravdu není o tom, jak vypadáme. I když si to zarytě můžou některé z vás myslet. Svět je plný rozmanitých postav žen, a to je dobře.
Nechápej to teď prosím tak, že jsem podporovatelkou plus size modelek, které se mezi focením cpou mekáčem se slovy, že to je tak v pořádku a mějte se rády a blá blá blá. To rozhodně není zdravý přístup.
Také ale nejsem podporovatelkou 10 % tělesného tuku a fotek vyrýsovaných pekáčů buchet, které vidíme denně na zdi instagramu a můžeme tak nabýt dojmu, že to tak má dotyčná nonstop (i když odedejde z 1,5 hodinového all you can eat running sushi). To také není zdravé a rozhodně ne v souladu se zdravým ženským tělem.
Zdraví je vždy na prvním místě. Na to mysli.
Úroveň zdraví nám neukáže náš obraz v zrcadle. Ani celoživotně štíhlé ženy nemusí být nutně zdravé. A ani ženy s trochu vyšším procentem tuku v těle nemusí být nutně nemocné.
Chápu, určitě ti teď běží hlavou, že ty chceš prostě vypadat dobře a cítit se dobře. A že to kilčo dolu ti k tomu pomůže. A pak už budeš spokojená. Že to nebereš jako ostatní ženy. Prostě ti jen nesedí ty kalhoty, co ti ještě před měsícem padly.
Jasně.
Nikdy nebudeš spokojená. Ani po shození toho kilča. Na to vem jed. Tedy dokud nezměníš svůj pohled. Ani já, na své cestě - po tom, co jsem shodila kdysi vypapkaných 10 kg - jsem nebyla spokojená. Protože to není o tom, co vidíš v zrcadle. Je to o celkovém pohledu sama na sebe.
Už ti to začíná docházet?
1) Čím začít, aby to vůbec šlo
Nespokojenost se svým vzhledem a potřeba mít pod kontrolou to číslo na váze nebo velikost oblečení je jen obrazem toho, že nemáme pod kontrolou své myšlenky nebo něco dalšího v životě. Může to být domácnost, děti, vztah... A tak si to kompenzujeme tam, kde se můžeme nejvíc vytrestat a co jediného můžeme samy ovlivnit - na postavě a jídelníčku. Protože ano, ta postava se ti po těch výše zmíněných problémech dost snadno změní tak, jak nechceš. A není to po dětech. Je to díky hormonálním změnám a zvýšenému hladu, emocionálnímu jezení a neustálou myšlenkou, že "jsem tlustá" a "chci vypadat normálně".
Jenže normálně může být hodně subjektivní:
Všechny ženy, zleva doprava vypadají normálně. A stejně tak můžou být všechny zdravé, ale i všechny nemocné.
Nebo to může být i tak, že první zleva je mnohem zdravější, než její sousedka (jejíž tělo chce asi každá z vás). Protože se nestresuje, jí nejkvalitnější potraviny, má fungující vztahy v rodině a všechny tělesné funkce jsou v nejlepším normálu.
Teď si vezmi papír a tužku a zapisuj si vše, co tě napadá při plnění úkolů:
Úkol 1: Pojďme všechny společně přijmout své tělo, poděkovat mu za to, že funguje jak má a přivedlo na svět třeba i několik krásných a zdravých dětí.
Úkol 2: Urovnejme si, proč chceme nutně vypadat jako určité slečny na obrázku a proč si vůbec myslíme, že s tím naším tělem je něco špatně.
Nenechej si určovat tabulkami velikostí a fotkami na sítích nebo v médiích, jak by zrovna to tvoje tělo mělo vypadat.
2) Urovnání stravy
Pokud už jsi vnitřně srovnaná, bez stresu z čísla na váze nebo velikosti oblečení, můžeš přejít k dalšímu bodu, a to je urovnání stravy.
Nikdo po tobě nechce, aby sis počítala kalorie z každého cherry rajčátka, které sníš. A ani to nedělej. Zadělala by sis na parádní poruchu příjmu potravy. A odtud je cesta velmi, velmi dlouhá, věř mi. Zkoušela jsem to.
Pokud ale nemáš vůbec žádné zkušenosti s kontrolou stravy a nemáš ani přehled o kvalitě svých potravin, zbystři.
Je třeba naučit se o složení potravin které kupuješ, poměrech makroživin, potřebě mikroživin. To je velmi rozsáhlé téma, které by vyžadovalo nejen další článek, ale rovnou pětileté studium.
Nemysli si, že co najdeš na instáči, to platí. Plno samozvaných "výživových poradců", kteří prostě jen rádi vaří a fotí, a pak to prodávají jako stravovací plány, zdaleka neví, o čem mluví.
Hledej komplexního profesionála, který se orientuje nejen v makro a mikroživinách, ale i zdravotních souvislostech, pochodech v těle a mikrobiomem.
Já sama nejsem výživový poradce a troufám si pomáhat pouze svým klientkám vzhledem ke společným tréninkům. Je to dlouhá spolupráce. Veškeré moje znalosti pochází z předmětů na fakultě sportovních studí a samostudia. A jenom z článku na internetu se to naučit a vyčíst nedá.
Doporučuji tedy zainvestovat a spolupracovat s někým, koho se můžeš ptát.
3) Pravidelný základní pohyb
Základní pohyb? Opravdu tím myslím hlavně chůzi a domácí práce. Zkus vyměnit auto nebo MHD za chůzi. A když to máš daleko, tak alespoň neparkuj hned u práce nebo školy, ale kus se projdi. K hubnutí ti nepomůže jen samotná chůze (takže ani neuvažuj nad večerním krokováním na běžeckém páse u seriálu), ale i denní světlo a čerstvý vzduch, který během procházky načerpáš.
Málo základního pohybu je totiž většinou klíčovým zlomem, kdy hubnutí jde nebo nejde. Můžeš mít i 7 tréninků týdně, ale pokud ti chybí základní výdej a do fitka jedeš výtahem, tak je něco špatně.
Zkus si věci ztížit. Při práci v kuchyni hned neber mixér, ale zkus šlehačku nebo vajíčka vyšlehat ruční metlou. Něco, co naše babči pravidelně dělaly, ale my o ten pohyb nevědomky přicházíme.
Pokud můžeš, nezapínej hned robota, ale vyluxuj si byt pěkně "postaru" klasickým vysavačem. Nebo vezmi do ruky smeták.
To jsou všechno mikrovýdeje energie, které ale v součtu hrají opravdu významnou roli.
4) Trénink
Trénink až na 4. místě? Cože? Píše to vůbec trenérka?
Ano.
Nechci vám za každou cenu nacpat tréninky. Chci, abyste byly zdravé a šťastné.
Ale pokud nejste schopné dodržet tři body výše, tak vás dva tréninky týdně při cestě hubnutím nespasí.
To je realita. Protože ano - je tolik lidí, kteří chodí někam cvičit. I vícekrát, než dvakrát týdně. Ale proč pak nejsou tedy všichni jako proutek? Čas na zamyšlení...
Trénink ti při správném nastavení může hodně pomoci. Silový trénink ti pomůže zvýšit bazální metabolismus (více aktivní tělesné hmoty = větší výdej energie). Zbaví tě bolestí (a tím i stresu?). Zlepší ti náladu. To vše je na cestě k hubnutí velká výhoda. Neber ho ale jako svatý grál a nepřehazuj zodpovědnost za proces hubnutí jen na ty dvě hodinky týdně.
5) Zodpovědnost a vůle
Přijmi zodpovědnost za to, jak se cítíš, jak vypadáš, co jíš, jak se hýbeš.
Jsi totiž svobodná žena, která má právo rozhodovat sama za sebe. A ani to jinak není. Ostatní lidé se také zaobírají sami sebou, tak proč by se měli zaobírat ještě tebou?
To, jak se cítíš, můžeš ovlivnit jen ty sama. I když si myslíš, že tomu tak není, že tě prostě šéf v práci pěkně naštval. Jenže kdo se nechal naštvat? Ty. Nenech se. Rozdýchej to. Použij meditační techniky. Věnuj se svému vnitřnímu já stejně, jako tomu vnějšímu.
Stejně tak to, jak vypadáš. I make-up a oblečení si vybíráš ty. I tělo, jaké máš, sis (možná nevědomky) zvolila, když ses poslední 2 roky omlouvala, že to je fakt už poslední snickerska, a že na ten trénink a chůzi budeš mít energii fakt až to příští pondělí (které zůstalo navěky tím příštím). Nikoho z toho neviň, ani prodejce snickersek, ani to, že nemáš na pohyb čas. Vše si můžeš ovlivnit ty.
Co jíš si vybíráš také sama. Především doma (ano, i když žiješ u rodičů nebo s manželem). Nikdo tě přeci nenutí jíst ty knedlíky. Ani když ti říká, ať si dáš. Tak si dávat nemusíš, nikdo ti je do krku jako husám nenacpe, ani ti je nepustí nitrožilně.
Jak a jestli se hýběš je ten samý případ. Čas je vždy. A když není, vstaň o půl hodinky dřív. Nebo vystup z MHD o 2 zastávky předem. Nakonec zjistíš, že ta chůze je ještě celkem rychlá. :)
Důležité je vydržet. Vytvořit si návyk. Chtít změnu životního stylu sama od sebe a nemyslet na to, že až zhubneš, tak se vrátíš do toho svého starého života.
Uvědom si, že výsledek nezávisí na všech okolo (ani na tvém trenérovi). Výsledek závisí čistě na tobě. Protože pokud opravdu něco chceš, tak toho dosáhneš i bez vnějšího vedení, které ti cestu maximálně může usnadnit a urychlit.